Velký… urostlý… široká ramena.
Vousy? Jo.
Břicho? Trochu.
Slizoun? Vůbec.
Tak trošku jako ten Brad z Melrose Place.
Ty kráso… tak ty už jsi fakt stará, když tvůj jediný sen je pohled od týpka, který je z retro seriálu starého třicet let.
Ale nejvíc mi jde o ten pohled. Chci, ať se dívá takovým tím pohledem, kterým mě ignoruje. Ale přitom mě ignorovat nemůže. To mě vždycky bavilo.
Nevím, proč jsem v ten den, kdy jsem stála v těch krásných šatech a rozdávala úsměvy, byla zároveň tak slepá.
Nešlo to vidět? Nebo mi tehdy přišel vlastně úplně super?
A nebo jsem jen statistický průměr?
Prostě to nevyšlo, no.
Jak to skončí?
Už nejsou spolu. Bohužel.
Jde se dál.
Už slyším ty kecy:
„Tak vidíš, já jsem ti to říkala. Stejně spolu nevydrží.“
„Nedokáže si ani chlapa udržet v baráku. Ale to bylo hned jasné.“
Ty jo… já možná fakt takhle dopadnu.
Jdu spát.
Lampa.
Lampa, chytila tam trampa.
Nenene… Hlavně nepřivolávej zlé duchy a nevěšti další katastrofu.